Válka škodí obchodu, pokýval Bill hlavou a pokračoval v chůzi. Míjel obchody s vyraženými dveřmi, výklady. Větší část obchodů ale byla zabedněná několika metry čtverečními dubových prken. Dřevozpracující průmysl musí vydělávat, napadlo ho.
Kráčel středem ulice, nemohl se rozhodnout jestli půjde po levé straně nebo po pravé. Mohlo by někoho napadnout, že se buď za svou zjizvenou tvář stydí nebo se jí chlubí. Bill se za ni nestyděl, ani se s ní nevytahoval. Proto šel středem, občas se díval na obě strany ulice a někdy dokonce i za sebe.
Někde blízko začala hrát hudba. Bill ji znal, melodie mu byla povědomá a slova taktéž. Zato jméno kapely a název písničky byla velká neznámá. Vypadalo to, že si ji někdo přehrává za červenými oprýskanými dveřmi, přebitými několika prkny. Už dávno si nevzpomínal, co tam bylo za obchůdek. Zdálo se mu, že všechno jde mimo něj. Zavrčel si sám pro sebe.
I see a red door and I want it painted black
No colors anymore I want them to turn black
Zpoza rohu k němu dolehlo dívčí zachichotání a pak se ukázala trojice dívek, mohlo jim být 15 nebo klidně 25. Člověk si nikdy nemůže být jistý. Zvědavě si ho začaly prohlížet. Bill sklonil hlavu a díval se na protější stranu ulice.
I see the girls walk by dressed in their summer clothes
I have to turn my head until my darkness goes
Bill se až podivil tomu, jak se ta písnička hodí k jeho nynějšímu stavu. To že hraje právě teď nemohla být náhoda. Sice neslyšel, to co si špitaly, protože se snažil neposlouchat, jeho citlivý nos se tak snadno ovládnout nenechal. Cítil jejich parfémy, splétaly se dohromady jako oprátka, která ho měla chytit za krk a násilím táhnout za nimi. Cítil každou složku jejich pudrů, řasenek a jiných líčidel. A co hůř, cítil je samotné. Pravou ženskou vůni ničím nezakrytou. A pod tím vším cítil jejich krev, sladkou, teplou a lákavou.
I see a line of cars and theyre all painted black
With flowers and my love both never to come back
Přidal do kroku
I see people turn their heads and quickly look away
Like a new born baby it just happens every day
***
Snape pomalu kráčel přes Grimauldovo náměstí k číslu 12, které mohl ze všech kolemjdoucích vidět jen on. Dvojici 'nenápadně' hlídajících smrtijedů ignoroval. Rovnou zamířil k bytelným dveřím a zarazil se. Jen pozorný pozorovatel by si všiml, že stojí uprostřed trávníku a dívá se na spoj dvou domů.
Běžní pozorovatelé, kterých byla převaha, ho neviděli vůbec. Co by mohl člověk dělat uprostřed anglického trávníku a proč se zaobírat jako nitka tenkou spárou. Pro ně byl prostě neviditelný a nepotřeboval k tomu žádný plášť, lektvar či cokoliv jiného. Zapudil zbytečné a pozornost odvádějící myšlenky a soustředil se na dveře. Už teď cítil, že na něj něco nepříjemného čeká. Rychlý pohled nic neodhalil, ale ten, který byl o něco důkladnější, mu sdělil Bingo!
Někdo na dveře připojil kouzlo, nezáleželo na tom jaké, hlavně ho odstranit. A ano, tam byl, špatně zapletený koneček zaklínadla, za který stačilo zatáhnout a celá past přišla vniveč. Mnoho lidí si aroganci plete s hloupostí. A Snape hloupý nebyl, to bylo to poslední, čím jste ho mohli obvinit. Zkřivil rty do křivého úsměšku.
To, co by zbrklý kouzelník mohl považovat za snadné východisko, byla jen další past v pasti. Samotné otevření dveří - Snape si byl jist, že jeho osobou – či pokus o odstranění zaklínadla – kýmkoliv – by mělo za následek spuštění kouzla a je jedno jak nepříjemné by bylo. Stačilo se soustředit, zavřít oči a soustředit se na to nejdůležitější.
Otevřel oči a spokojeně se usmál. Past, která původně vypadala jen jako několik spojených opaleskujících linek na klice dveří, teď zabírala dveře samotné. Velký počet kliček, uzlů a smyček připomínal nějaký pekelný hlavolam se speciálními efekty. Každá podobná past má vždycky slabé místo. Může se jednat například o špatně připojený začátek, konec, nebo třeba místo oslabené při vytváření uzlů.
Snapeovi školené oči takové místo brzy odhalily. Jednalo se o oslabené místo mezi dvěma uzly v pravém horním rohu dveří. Prozkoumal je ještě důkladněji, jestli se nejedná o další past, ale nebylo tomu tak. Její tvůrce, zatímco tvořil zákeřné smyčky, nedodal dostatečné množství energie a oslabil tak celkovou konstrukci. Stávalo se to i těm nejlepším.
Snapeova hůlka našla s jistotou chirurga pravý středobod oslabeného vlákna a rozpojila ho. Zasyčení rozplétaných linek si mohl jen představovat. Past na dveřích zmizela a nyní bezpečné dveře ho zvaly ke vstupu. Neupejpal se a vešel. Zajímalo ho totiž, co na něj všechno připravili.
***
Harry stál před posledními dveřmi, za kterými ještě nebyl. Byla na nich zašlá mosazná tabulka s třemi písmeny. B A R. Když mu na ně padl zrak, písmena se mu téměř vřízla do mozku.
To je ono!
Zkusil kliku, ale bylo zamčenou. Nejraději by se je pokusil otevřít kouzlem, ale stále na něm bylo kontrolní kouzlo. Sice už by proti němu nikdo nevznesl žádné obvinění, ale pokud by někdo slídil v poloprázdné budově, mohl pak zjistit, kde se Harry ukrývá. A to opravdu nepotřeboval.
Vyzkoušel, jestli klíč není pod rohožkou (nebyla tam rohožka), případně jestli není někde na futrech nebo v květináči poblíž (to, co žilo v květináči, vypadalo, že by mu Harryho prsty hledající klíč nevadily, protože už dlouho nedostalo najíst).
Harry už začal přemýšlet nad tím, že je prostě vyrazí, ale zarazil ho zvuk z přízemí. Zvuk otevíraných dveří. Nejdříve chtěl zavolat, ale poslechl hlas rozumu a zůstal zticha.
Celým domem zazněl zvýšený hlas, naplněný až po okraj výčitkou, jako úder hromu.
„Severusi!“ Zahřměl Brumbálův hlas. „Ty jsi mě zabil!“ Harry byl celý zmatený. Brumbál vpadl do domu a křičí na Snapea. Vrhl se ke schodům, ale zarazil se, když uslyšel druhý hlas.
„Ty by jsi to měl vědět nejlíp,“ odvětil Snape klidným hlasem. Harry padl na kolena, a stačil si všimnout duchovité postavy, která se vznášela před Snapem. Snape mávl hůlkou a brumbálův duch zmizel.
„Nééééé,“ zaječel Harry a vrhl se ze schodů. Vzedmul se v něm obrovitý vztek, který mu dodal sílu, že by s ní mohl stěhovat celá města. Právě znovu viděl, jak Snape zabijí Brumbála. Viděl dvojitě, jednou byl skrytý na věži a viděl padat tělo dolů. A podruhé stál nad schody a viděl tělo rozkládat na molekuly.
„Oh, Potter....“ Nestačil Snape doříct, protože Harry mávl hůlkou a zařval: „Cruciatooooo...“
Vůkol se rozprostřela temnota a Harry vnímal bolestný křik míchaný zuřivým řevem ztrácející se v dálce.
***
Zacharias padl do ošoupaného koženého křesla s rozlámanými kolečky. Křeslo se samo od sebe vzneslo a plachtilo kousek nad podlahou. Prsty zatínal do opěradel až mu zbělely. Bledá tvář mu zrudla snahou přemýšlet, která smyla i jeho tradiční masku absolutního nezájmu.
Vlad na něj zíral se stejným zájmem, s jakým si entomolog dívá na nový druh hmyzu. Bylo to něco tak nezvyklého a přece důvěrně známého. Takhle se vždycky tvářil, když šlo o všechno. Před tou strigou, kanibaly – stejně by nikdo neuvěřil, že v západní Evropě existují kanibalové – nebo třeba před tou upírskou sektou. Vlad se pro sebe ušklíbl, to byla tenkrát zábava.
„Rychle zpracujeme dnešní speciální vydání, ve kterém bude o překvapivém útoku na velitele Scrimgeoura a zástupce tisku,“ vyhrkl Zacharias a vypadalo to, že mluví spíše pro sebe, než že udílí rozkazy. „Neměl jsi náhodou čas udělat nějakou fotku z místa? Přece jsi toho chlapa netrhal tak dlouho.“ Vlad pokrčil rameny.
„Náhodou,“ zdůraznil to slovo upír, „jsem měl chvíli času a mám několik fotek. Jdu do temné komory.“
„Počkej,“ zarazil ho ještě. „Jak to uděláš, tak si sbal věci a najdi Elvíru. Vraťte se sem a pak se někde zašijeme.“ Natáhl ruku a skočil mu do ní brk, který se cestou zastavil u kalamáře.
„Nemyslíš, že právě kvůli tomuhle,“ naznačil rukou ke vznášející mu se brku. „Jsme se dostali do tohoto průseru?“
„Byla to sebeobrana!“ zašklebil se Zacharias. „Sakra! Docela mě překvapil. A teď si všichni budou myslet, že jsem divomág a slétnou se na nás jako roj vos na sladké! Ale protože znám jen pár fíglů, tak se asi neubráníme. Musíme se ukrýt!“
„Máš vytipované místo?“ zajímal se upír. Mladík je zavrtěl hlavou.
„Ani ne, budeme muset zkusit staré kamarády,“ promnul si oči. „Ale má to jednu výhodu.“
„Jakou?“
„Všichni půjdou po nás, takže pravý divomág bude v relativním bezpečí.“
„Dokud nás nechytí,“ dodal upír.
„Nesmí. Přítele přeci neprásknu,“ zmatněly mu oči. Cítil tu bodavou bolest, šířící se mu od nohou víš a víš. Slyšel jejich smích, tichý a divukrásný, dohánějící ho k extázi a přeci děsivý. Cítil i dotek jazyku na svém krku, i studené zuby otírající se mu o sedřenou kůži. Polkl, zavrtěl prudce hlavou. Bolest, strach i smích zmizeli.
„Nesmí nás dostat živé,“ promluvil tiše a na tváři se mu usadila další maska. Byla pevná a na hranách tak ostrá, že se o ní dalo pořezat.
Vlad se sám pro sebe usmál. Na to nemají dost lidí, pomyslel si a vyrazil k temné komoře. Měl ještě práci.
***
Temnota kolem Harryho se pomalu rozpouštěla. Nejspíše za to mohlo srdce, které mu jako splašené hnalo krev do hlavy. Otevřel oči a prohlížel si vzorek koberce. Všiml si vlastní hůlky, která se válela nedaleko od něj. Natáhl se pro ní.
Udeřil se silně o zeď, brýle mu sklouzly na zem, takže viděl kolem sebe jen nejasné obrysy, ještě rozmazanější kvůli silnému úderu do hlavy o dřevěné obložení.
„To bylo jen o chlup,“ pronesla jedna ze skvrn Snapeovým hlasem. „Vždycky jsem si myslel, že jste hloupý, ale dnes jste se opravdu předvedl, Pottere.“
„Zabiju tě!“ bylo jediné, co se podařilo Harrymu zachrčet.
„To bylo jen o chlup,“ zopakoval Snape. „Kdyby se vám podařilo to kouzlo, tak by o vás věděl každý smrtijed v zemi. Samozřejmě, že je to sledované. Ale máte štěstí. Tak jako vždycky.“
„Zabiju...“ sípal Harry.
„Asi stěží. Kdybych vás chtěl zabít, tak jsem to mohl udělat už tolikrát. Vám to ještě pořád nedošlo. Ale nezabiji vás, ani vás neodvedu před pána zla. I když by jste si to dozajista zasloužil,“ vedl si Snape svůj monolog, protože Harry nevypadal, že by byl schopen normálního rozhovoru. Krev mu proudila hlavou, temnota se opět vracela. Nechtěl se ji znovu poddat, ale byla silná.
„Prostě odejdu a budu dělat, že jsem tady nic nenašel. A abych vám zabránil před nějakou nedomyšleností, jako například střely do zad, budu vás muset uspat.“ Prudce mávl hůlkou a rychle vyšel z domu. Harry to už nevnímal. Zem ho udeřila do obličeje s razancí okované pěsti obra a prolomila jeho poslední bariéry před totálním zatměním Harryho Pottera.
***
Před jedním z obchodů se tísnil hlouček lidí. Obchod s ochrannými pomůckami taky vydělává, upřesnil si Bill při pohledu na tlačící se lidi. Kouzelnické kejkle byly v pravém obležení lidu. Dveře se nestíhaly zavírat, jak se proud lidí zmítal sem a tam. Písničku už dávno neslyšel, ale to ji nevadilo, aby mu nevyhrávala v hlavě. Uklidila se na místo, kde se skrývají všechny ty chytlavé refrény a hloupé popěvky, které pak nutí k pobrukování.
Davem se musel prodírat jen částečně, většina lidí, kteří se mu podívali do zjizveného obličeje, mu rozumně uhnula z cesty. Zbytkem si cestu prorazil jako ledoborec v severním moři. Vysoký byl vždycky, i ramena mě dost široká, ale v posledním měsíci se mu ještě zvětšily. Mělo to co dělat s vlkodlakem, ale netušil jak moc je to vážné. Jen odhadoval.
Něco hluboko v něm, ale ne tak hluboko jak by si přál, bylo neustále připraveno ke skoku, aby mohlo trhat. Ať už šaty nějaké dívky, nebo maso nějakého muže, který se na něj křivě podíval. Nechtělo se mu to líbit, ještě něco takového nezažil. Bál se, že to nad ním převládá vlkodlačí prokletí. Temně a tiše zavrčel. Cesta se mu jako kouzlem vyklidila. Dokonce zjistil, že lidé tlačící se zezadu, začali rychle odcházet pryč. Nenapadlo ho, že by z něj mohli mít strach. Jako ovce z vlka.
Zaraženě se zamyslel, že jeho příměr byl až příliš přesný. On sám chtěl kousat a škrábat kolem sebe a ovce to vycítily. A jediné čeho byly schopny, tak uhnout z cesty. Každá z nich měla kouzelnou hůlku, ale ani nenapadlo ji použít nějaké zaklínadlo, které by ho srazilo k zemi. Místo toho začali rychle vyklízet pole. Jenže oni ucítili vlka, ale ten jim nic neprovedl... Zatím, snažil se je v duchu omluvit. Nějak si nebyl jistý, jestli by se začali bránit pokud by někoho napadl.
To už ale prošel dveřmi do krámku, který byl téměř ucpaný lidmi, kteří se snažili nakupovat. Fred i George měli co dělat, aby stíhali rychle vyprovázet spokojené zákazníky, ale očividně na to přišli. Obrovská krabice s amulety už byla skoro prázdná.
„Bille!“ vykřikl George, který na chvíli zvedl hlavu od přesouvajících se peněz.
„Co se děje?“ doplnil ho Fred, který se natahoval pro další amulet.
„Poslala mě pro vás mamka, mám vám pomoct s čím budete potřebovat. Dnes přijede Harry tak chtěla, aby jste byli doma.“ Nemohl si nevšimnout, jak se dvojčata zatvářila při zmínce o jeho dohledu nad nimi.
„Přeci nejsme už žádn...“ zarazil se Fred a díval se Billovi za záda. Dveře klaply a Bill udělal dva kroky kupředu. Někdo mu přitiskl hůlku pod žebra. Uvědomil si, že dav před obchodem zmizel sotva vešel. Ovce vycítily další vlky a daly se na útěk.
„Vypadněte,“ vyštěkl někdo s ošklivě zraněným hrtanem. Jeho hlas byl jako krkavčí krákání. Muž musel vykouřit spoustu cigaret denně, aby získal tak drsný hlas. Nebo pít žíravinu.
„Kromě pánů majitelů a jejich bratra samozřejmě,“ upřesnil Krkavec a znovu bodl Billa do zad. George po něčem sahal pod pultem.
„EE,“ zahřměl Krkavec. „Nedoporučuje se nebo tady váš bratr bude mít pěknou díru v zádech,“ hůlka se zabodla Billovi do ledviny. „Přišli jsme jen na přátelskou návštěvu,“ rozhodil Krkavec rukama, ale nepřestal na Billa mířit. George dal obě ruce na pult, stejně jako Fred.
„Obchodní návštěvu,“ upřesnil krkavcův kumpán. Postavil se vedle Billa a hůlkou nonšalantně ohrožoval dvojčata.
„Přesně tak. Máme obchodní zájem na tom, abychom také získali nějaké vaše ochranné prostředky a...“
„aby je nezískal už nikdo cizí,“ dořekl za Krkavce jeho parťák a i když měl hlas příjemný, neznělo to zrovna nijak příjemně.
I look inside myself and see my heart is black
I see my red door, I must have it painted black
„Přesně tak,“ přikývl Krkavec a znovu učinil výpad hůlkou. Billovi ruce vyletěly sami od sebe, každá na jinou stranu. Bill si uvědomil, že temně vrčí. Pravačka ztěžka udeřila muže do spánku a levačka sevřela krkavcův krk. Ozvalo se zapraskání kostí, když jeho ocelové prsty drtily krkavcův hrtan a mezi prsty mu prýštila krev, kterou se Krkavec s úžasnou rychlostí zalykal.
Maybe then I'll fade away and not have to face the facts
Its not easy facin up when your whole world is black
„Nemám rád lidi, kteří mě píchají zezadu,“ zavrčel Bill na Krkavce a otočil se na omráčeného smrtijeda. Klekl si k němu, chytil ho za bradu a temeno a trhnutím mu zlomil vaz. Krkavec zemřel vzápětí se žblunknutím krve.
No more will my green sea go turn a deeper blue
I could not foresee this thing happening to you
„Pro dnešek zavíráme,“ řekl směrem k dvojčatům, kteří se rychle dali do práce s úklidem. Bill popadl mrtvoly za nohy a vytáhl je ven z obchůdku. Ulice byla liduprázdná. Pohodil mrtvoly ke zdi přes ulici a čekal. Podivil se, kdy se k němu vrátila ta melodie. Nebyl si jistý.
If I look hard enough into the settin sun
My love will laugh with me before the mornin comes
Ozvalo se cvaknutí, když George zamykal dveře. Fred se zadíval zkoumavě na Billa.
„To jsem ještě neviděl, to musel být ten proslulý bankovní výcvik,“ pronesl uznale. Odpovědělo mu jen jemné zabručení.
„Třeba to teď uvidíme častěji,“ přidal se George, ale Bill je nevnímal. Slyšel jen hudbu.
I wanna see it painted, painted black
Black as night, black as coal
I wanna see the sun blotted out from the sky
I wanna see it painted, painted, painted, painted black
Podle něj byla příliš depresivní.
Yeah!
***
„Harry, Harry!“ Někdo s ním třepal. Harry pootevřel oči, ale nic neviděl.
„Harry!“ Lupinův hlas.
„Snape... byl tady... Snape,“ snažil se Harry.
„Vím, stojí venku a na něčem se domlouvá,“ souhlasil Lupin rychle.
„Snape... byl tady... u Siriuse... nesmí sem chodit!“ Rozpadaly se mu myšlenky.
„Tady, rychle!“ Ozvalo se klapnutí. Lupin chytil Harryho ruku a položil ji na nějaký předmět.
„Pevně se drž!“ Uslyšel ještě Harry, než ho něco tvrdě popadlo za břicho a pokoušelo se mu vytáhnout střeva z těla. Pak všechno zčernalo. Jako noc, jako uhlí, napadlo ho nesmyslně. Pak znovu omdlel.
Žádné komentáře:
Okomentovat