Harry opatrně zamířil na vrchol schodiště. Hlava ho už nebolela a samotná bolest trvala jen několik sekund, než se mu ji povedlo částečně odklonit, ale i ta krátká chvilka stačila k tomu, aby se cítil jako po úderu trolem. Sedl si na horní schod, pravici s hůlkou položil vedle sebe.
Tonksová přišla ke dveřím, levou ruku s hůlkou nenápadně za zády. Podívala se na schody a uviděla Harryho, mrkla na něj.
„Kdo je tam?“ zeptala se. Přece jen, slušnost je slušnost, opatrnost je opatrnost a jistota je jistota. „To jsem já, Lupin!“ ozvalo se zvenčí. Tonksová něco zamumlala a přikývla. Dveře se otevřely a dovnitř vpadl Lupin. Rychle za sebou zavřel.
„Harry, sbal se! Rychle!“ Zavrčel, když ho zahlédl na schodech. Než se Harry stačil zeptat, Tonksová ho předběhla.
„Co se děje Lupine?“ V hlase ji zaznělo něco kovového. Lupin si toho všiml a usmál se na ni.
„Bylo rozhodnuto, že převezeme Harryho na nové místo ještě dnes.“
„Ale nikdo mi nic...“ začala Tonksová, ale Harry ji skočil do řeči.
„Já myslel, že všechna ochranná kouzla se dodělají až za dva dny!“
„To je pravda,“ souhlasil Lupin. „Proto tě schovám u Blacků. Tonksová, nikdo nic neví, protože jsem se rozhodl dnes ráno!“
„Ale, ale...“ začala Tonksová s Harrym jednohlasně.
„Žádné ale,“ zarazil je Lupin svým chladným profesorským tónem. „Bylo by hloupé nemyslet si, že tento dům není pečlivě sledovaný. Sice jsme už roznesli něco řečí, kdy budeme Harryho převážet, ale na to nemusí nikdo skočit.“
„Ale už je to naplánováno! O tomhle nikdo neví!“ Namítala Tonksová zmateně.
„Právě,“ ušklíbl se Lupin. „Nemůžete podceňovat Voldemorta. Nemusí na ten podvod skočit. Ani bych se nedivil. Určitě ho to napadne. O to lepší nápad je vyrazit už dnes, dokud nikdo kromě nás tří nic neví.“
„Ale je tu ještě jedna věc.“ nadhodil Harry, „Například to, že po smrti Brumbála je číslo 12 prozrazeno!“
„Ne nutně. Pochybuji, že by Brumbál použil základní zaklínadlo, když samozřejmě existuje jeho modifikace. Tak jako za starých dobrých časů. Po smrti držitele tajemství se znemožní další pozvání, dokud se neustanoví nový držitel. Stačí jen získat klíč od zaklínadla. Ale i tak tam nikdo nový přijít nemůže.“
„Ale co Snape! On nic takového nepotřebuje!“ připomněl Harry.
„Nemusíš se bát, na to jsem nezapomněl. Několik členů Fénixova řádu strávilo v čísle 12 několik dnů nanášením pastí. Jen a pouze pro našeho přítele Severuse.“
„To by snad šlo,“ souhlasil Harry. „Co je to ten klíč od zaklínadla?“
„Cokoliv... Může to být papírek s heslem, nebo jen heslo nebo jen papírek. Může to být nějaká soška, prsten, medailon, cokoliv!“
„Jak tedy můžeme zjistit, kde ten klíč sehnat, abychom mohli přivést do dvanáctky nové lidi?“
„Nemám sebemenší představu,“ přiznal Lupin. „Ale pochybuji, že by se k nám chtěl někdo přidat,“ dodal trpce.
„Dobrá, souhlasím... Jdu si zabalit!“ Harry zmizel během okamžiku. Ozvalo se prásknutí s dveřmi a hluk knih létajících po pokoji.
„Myslíš, že je to dobrý nápad?“ zeptala se Tonksová tiše.
„Těžko říct,“ pokrčil Lupin rameny. „Ale je to nápad.“
***
Harry naházel to nejnutnější do batohu a zbytek věcí naskládal do školního kufru. Hedviku pustil z klece a nechal ji volně poletovat po pokoji. Nahodil si batoh na záda a otevřel okno.
„Hedviko, leť za Ronem a zůstaň tam, než se vrátím!” Rozloučil se s ní a když se ztratila z dohledu, zavřel okno.
“Snad.” Popadl kufr a vláčel ho ze dveří. Naposledy se rozhlédl po pokoji. Už se sem nikdy nevrátí, cítil to. Ani neřekl sbohem.
„Už jsi?” ozval se zespodu Lupinův hlas.
„Ano, vleze se na tu motorku i kufr?”
„Já se o něj postarám,“ odpověděla Tonksová. Harry ho stáhl pod schody a nechal ho být.
„Jsi si tím jistý?“ zeptal se ještě naposledy Lupina, který se zatvářil nevýrazně.
„Voldemort není hloupý, Harry, všechno, co nás napadlo, ho napadlo určitě taky. On je MISTR v dlouhodobém plánování. Proto pokulhává v improvizaci. Což bys měl ty vědět mnohem lépe než kdokoliv jiný. Tím pádem, se z dnešního náhodného improvizovaného útěku stává něco tak nečekaného, že máme obrovskou šanci vyklouznout,“ na chvíli se odmlčel. „Ale i tak to bude nebezpečné, jsem si naprosto jistý, že nechal hlídat tento dům.“
„Dobrá, pojďme na to!“
„Ještě chvilku,“ zarazil ho Lupin a kývl na Tonksovou. Oba vytáhli své hůlky, ze kterých se začala vyvalovat mlha, zalepujíc všechny zvědavé oči. Chvíli trvalo, než byla venku mlha tak hustá, že nebylo vidět ani na pár kroků. Teprve pak byl Lupin spokojený. Usmál se na Tonksovou a zavelel.
„Jdeme!“
***
Motorka naskočila na první pokus. Její hluboké bafání mlha mrzačila do podivného nepříjemného zvuku. Harry se chytil pevněji a motorka sebou trhla jako splašený kůň. Nebyla tak rychlá jako nejlepší koště, ale rozhodně se v ní skrývala jistá primitivní síla. Netrvalo dlouho a byli dost vysoko, aby unikli z náruče mlhy.
Lupin ale neletěl rovnou pryč, ale jednou zakroužil přímo nad rozpínající se mlhou. Kousek před nimi se mlha rozestoupila a vynořil se z ní smrtijed na koštěti. Rozhlédl se kolem sebe po zdroji hluku. A začal křičet.
Lupin namířil motorku rovnou na něj. Smrtijed popohnal koště, ale bylo to marné. Lupin položil motorku do smyku a zasáhl smrtijeda její spodní stranou. Harry by přísahal, že jasně slyšel zvuk drcených kostí.
Rozlomené koště spolu se smrtijedem, který byl rázem mnohem placatější, vteřinu zavířilo než je pohltila mlha.
Lupin přidal plyn a motorka prudce zrychlila. Harrymu se ve svistotu vzduchu zdálo, že na něj Lupin něco křičí.
„Musel jsem se postarat, aby nás nikdo nesledoval!“ křičel Lupin, ale vítr mu statečně unášel slova. Než mu stihl Harry odpovědět, proletěla kousek od nich se zaječením kletba.
Shora se k nim snášel další smrtijed a pokoušel se je zasáhnout.
„Drž seeeeee!“ Doneslo se ještě k Harrymu, než se ho neviditelná ruka pokusila strhnout pryč. Motorka vyrazila ještě rychleji než doposud. Smrtijed s nimi vyrovnal letovou hladinu a pomalu se na ně dotahoval. Počáteční start motorky ho sice překvapil, ale rychle se vzpamatoval.
Několik kleteb proletělo kolem nich a neškodně se rozptýlilo vysoko nad zemi, několik jich sklouzlo po naleštěné motorce. Doposud jim přálo štěstí a Lupin s motorkou smýkal na všechny strany. Harry měl co dělat, aby se udržel a nezřítil dolů. Smrtijed pochopil, že má mizivou šanci na zásah, pořádně chytil koště, přitiskl se k němu a snažil se je dohonit.
Hnali se chladivým večerem, zběsilá rychlost mlžila kontury kolem nich a smrtijed je pomalu dotahoval. Už byl tak blízko, že kdyby se víc natáhl, dosáhl by na Harryho. Smrtijed zase vytáhl hůlku, ale ještě se je nepokoušel zasáhnout, potřeboval nabrat ještě několik stop, aby je mohl pohodlně zasáhnout. Harry jasně viděl jeho zlomyslný škleb, ze kterého mu silný protivítr udělal úsměv totálního idiota. Předstihl je a zamířil hůlkou.
Ozval se strašlivý jekot, který přehlušil dokonce i burácení silného motoru. Smrtijed ztuhl a během okamžiku zmizel. Harry si jen tak tak stihl povšimnout, že do něj narazilo něco živého, kožnatého s křídly. A zuby. A pařáty.
Lupin pomalu zpomalil a zamířil správným směrem.
„Co to bylo?“ řval Harry do duetu větru s motorem.
„Nevím! Možná anděl strážný!“
„Andělé existují?“
„Jistě, jednoho jsem znal, dobrý chlap... Dokud nezačal chlastat... To pak vždycky chtěl drtit a trestat lidi.“ Harry nevěděl, jestli si z něj nedělá Lupin srandu. To se mu příliš nepodobalo.
„Andělé takhle ječí, než se vrhnou na nepřítele?“
„Ne to ne,“ odpověděl Lupin mnohem tišeji. „To dělá jen několik stvůr. Třeba smrtonoši, jako Bánší.“
„Bánší? Já myslel, že smrt jen předpovídají!“
„Někteří ano... Někteří ne. Někdy je asi nejlepší, když si to člověk udělá sám, než aby čekal na zásah shůry.“ Oba se odmlčeli, ztraceni v myšlenkách. Už byli skoro na místě.
***
Před domem číslo 12, či spíše poblíž místa, kde by se měl dům nacházet, vyčkávala další hlídka smrtijedů. Nebylo pravděpodobné, že by byl Fénixův řád tak hloupý, aby se chtěl na to místo vrátit, ale jistota je jistota.
Dávno se už zešeřilo a padla tma. Několik lamp se snažilo seč mohlo, aby nenechaly tmu vyhrát. Byl to předem prohraný boj.
Smrtijedi se krčili v jednom z mnoha stínů a čekali. Nebyla to žádná úžasná práce. Raději by byli někde jinde a zabíjeli. Nejlépe bezbranné a do zad. Ale štěstěna byla vrtkavá. Někdy se to prostě nepovedlo.
Z dálky k nim dolehl rachot motorky. Oba zbystřili a vytáhli hůlky. Jistota je jistota.
Motorka začala zpomalovat. O chvíli později se už snášela na trávník před domem 12, který jen tušili.
Kletby přeletěly postavu na motorce, protože se snesla velmi rychle. Když zjistila nebezpečí, rychle přidala plynu.
„Za ní!“ zařval jeden ze smrtijedů a běžel ke koštěti. Během chvíle byla ulice prázdná. Jeden ze stínů poblíž se pohnul, proběhl kolem několika světel a nakonec zmizel jakoby nikdy neexistoval.
***
Lupin se krčil na motorkou a snažil se, co nejrychleji zmizet. Pronásledovali ho oba hlídači, takže měl Harry určitě šanci nepozorovaně proniknout do domu. Teď mu zbývalo zbavit se pronásledovatelů, kteří se – stejně jako ten první ze začátku – ho pokoušeli rovnou sestřelit, než ho honit. Bylo jen otázkou času, než si to uvědomí a pak začnou nahánět. Jednoho by určitě zvládl, ale dva na něj mohli být až moc.
A tentokráte mu žádný anděl nepomůže. Ti to dělají jen jednou. Risk je zisk.
Lepší než zvolit jistou smrt za chvíli, bylo lepší zkusit nejistou smrt právě teď.
Jistota...
Nohy položil na zadní stupačky, zmáčkl spojku, podřadil a plyn vytočil až na doraz. Postavil se a pustil spojku. Motorka se vzepjala a vyrazilo kolmo vzhůru. Lupin měl co dělat, aby se na ní udržel. Chromovaná bestie začala opisovat kružnici, Lupin znova zmáčkl spojku a motorka začala padat.
je...
Rychlejší ze smrtijedů proletěl pod ním, než si stačil uvědomit, co se stalo. Druhý zprudka zabrzdil. Přímo pod klesající motorku. Pokusil se uhnout, ale přední kolo ho srazilo z koštěte, které zlomilo v půli. Muž se s jekotem řítil k zemi.
Lupin opět smýkl motorku a vyrovnal ji správným směrem, hlavou nahoru. Proti němu se vznášel zbývající smrtijed. Vypadalo to, jako by přemýšlel jak se rozhodnout. Lupin zatůroval. Znělo to velmi výhružně.
jistota.
Smrtijed se prudce snesl dolů. Možná se pokusí zachránit svého kolegu, ale spíše chce jen uniknout pryč. Tohle nebyl nepřítel, na jakého byl zvyklý. Byl chytrý, vynalézavý a velmi nebezpečný. Kromě toho seděl na stroji, který měl určitě ke dvěma metrákům a zrychlení z nuly na sto za tři vteřiny. Ne není blázen. Uteč dnes, bojuj zítra. Dobré heslo.
***
Lupin se pro sebe usmál. Podařilo se. Teď už jen vrátit motorku a informovat ostatní. Motorka si tiše bručela a letěla dnes poprvé pod rychlostním limitem. Jemný větřík mu čechral vlasy.
K čertu!, pomyslel si, proč ji vůbec vracet?
Žádné komentáře:
Okomentovat